Aroo! ARoo! AROO! aneb Newlogic na Spartan Race
Celá myšlenka se zrodila u piva v hospodě (nečekaně!) na firemním večírku. Okamžitě zavládlo nespoutané nadšení a jednoznačné odsouhlasení, že do toho půjdeme. Vytvořili jsme 4členný tým (Jirka, Petr, Fík a já) a začali jsme plánovat. Moudře jsme usoudili, že jako náš první společný závod zvolíme nejkratší verzi a nejzazší termín závodu - Sprint v Liberci 24.9., což nám dávalo dostatek času na trénink. Škoda, že jsme ho nevyužili.
Pozn. autora: U toho piva jsme seděli někdy kolem Vánoc, takže jsme měli na přípravu 9 měsíců.
Přeskočím 8 měsíců, kdy jsme o závodě pouze mluvili a ujišťovali jsme se, že teď už fakt začneme něco dělat. Nakonec jsme “fakt začali něco dělat” až týden předtím. Holt pohodlní ignoranti. Celá týdenní příprava tedy nakonec spočívala ve zběsilém pobíhání po Vítkově a několika angličácích.
Více času jsme pravděpodobně strávili nakupováním vybavení v jednom nejmenovaném sportovním obchodě.
Vyrážíme - nadšení střídají obavy.
V neděli ráno jsme se sešli na Černáku, vyzvedli support team (díky holky!) a vyrazili směr Liberec. Areál se plnil a náš termín se už blížil. Absolvovali jsme registraci, aktivovali čipy, lokli jsme si Francovky a vyrazili na hromadnou rozcvičku, která nám dala tušit, že o přední příčky jistě bojovat nebudeme.
Hromadný start proběhl v klidu a po mírném stoupání jsme narazili na první překážku, kterou byl vodní příkop s ledovou vodou. Zima a ledová voda byly často se opakující překážky napříč celý závodem. První větší krize přišla kolem 5. překážky, kterou bylo přeplavání ledového rybníka (za asistence hasičů a záchranářů), zapamatování si 8 místného kódu (já měl W6GYFJ7B) a následná plavba zpět. Voda byla fakt ledová, chvílemi jsem nevěděl, jestli voda ještě studí nebo už pálí. Fakt nepříjemný.
Po dlouhém, bahnitém stoupání lesem následovaly další překážky jako ručkování, šplh po laně (pod lanem opět vodní příkop!), plazení se pod ostnatým drátem, hod oštěpem, neúspěšný memory test s kódem a další fajnovosti. Kupodivu jsme měli jako tým v průměru pouze 90 trestných angličáků, což mnohé z nás velmi příjemně překvapilo.
Tušili jsme, že cíl musí být už blízko. Nebyl. Následovalo další ručkování, běh (no spíš chůze) s pytlem písku na zádech a další vodní příkopy (včetně podplavání překážky). Jelikož jsme běželi jako tým, tak jsme na sebe kolegiálně čekali, kdyby někdo potřeboval pomoc. Tato týmová strategie s kombinací chladného počasí (bylo tak 9°C) způsobila některým členům prochladnutí, se kterým se vypořádali až na následném pivu při příležitosti rozebrání dojmů a zvolené strategie.
Chceme další a další medaile
Navzdory naší přípravě a překážkám jsme závod dokázali dokončit, což způsobilo nebývalý nával hrdosti a naše sebevědomí se dotýkalo nedalekého Ještědu. Ve výsledku jsme v průměru museli udělat 120 - 150 angličáků, což jsme s pokorou přijali jako rozumný trest za naši nepřipravenost.
V následné euforii jsme si řekli, že příští rok absolvujeme všechny obtížnosti (sprint - super - beast) a že budeme opravdu poctivě trénovat. Už nyní mám neblahé tušení, jak to dopadne, ale třeba se pletu a příště už opravdu budeme lépe připraveni. Myslím, že to bude v našem vlastním zájmu.
Velké díky patří organizátorům závodu a všem lidem, kteří se na závodě podíleli! Tak minimálně zase za rok v Liberci! AROO!
P.S. 3x DÍKY našemu support teamu, který nás i přes nepříznivé počasí neunávně podporoval, fandil a nafotil spoustu super fotek!