Paintball a my

Po pravdě?        
Nešlo nám to.
Pan Instruktor si už po druhé hře rval vlasy, které neměl. Už fakt intenzivněji nám vysvětloval, že nemůžeme jen sedět schovaní za barely, že červený team se musí trochu začít hýbat, komunikovat, jsme přeci na teambuidlingu a že musíme jít do útoku, protože paintball je o rychlosti.
Je.
Drtili nás!
Černý team nás zcela ovládl, zatlačil okamžitě do naší základní zony, odkud se nešlo hnout. To jsme považovali přinejmenším za nepraktické, protože cílem hry bylo vydobít základnu nepřítele.
Bránili jsme se ale statečně.
Monča povětšinou schovaná za prvním barelem od základny, Tom neustále návrativší se na základnu fňukajíc, že to nejde, Karel a skoroinfarkt po druhé minutě prvního kola, já - zachovávám roli válečného zpravodaje a schovávám se povětšinou za druhým barelem od základny, a David s Lubošem. Chuckové Norrisové našeho teamu. Díky kluci.

Lenka,

členka červeného teamu

Zrychlený dech.
Vzrušení.
Napumpovaná lýtka, jako před prvním výkopem při nědělním zápasu...
Vyrážím!
Ještě jsem neudělal ani pět kroků a už slyším střelbu.
Je to tady!
Přikrč se a dobře se kryj, říkám si.
Zaklekám a zaplouvám do nízkého křoví.
Přeběhl jsem půlku hřiště. Nikdo mě nedostal. Super.
Kde jsou.. Kde se schovávají!?!
Nenápadně přikrčen vyrážím zprava zpoza staré Felicie a zjištuju, že Tom postává opodál. Snaží se dostat do optiky Radka, mého kolegu, člena mého teamu!
Mačkám opakovaně spoušť své poloautomatické zbraně na kuličky.
Střílím.
Tom zděšeně rozhazuje ruce a v šoku se otáčí. Usmívám se. Moje první akce. Můj první zásah. Promiň Tome, kamaráde!

Martin, 
člen černého teamu

Byl to hrozně hezký den. Počasí sice tolik nepřálo, tma padla taky brzo, ale stálo to za to. Všechny nás překvapila fyzická náročnost paintballu. Ač hrací plocha nebyla o moc větší než m 100 na 30, neustálé dřepování, zaklekávání a zalehávání mezi prekážkami z naivního dojmu "drobného pobíhání po place" udělalo, pro nás kancelářské, boj na život a smrt s vlastní fyzičkou. 

Ačkoliv jsme po hře nešli na pivo, nepokračovali jsme v teambuildové jízdě, ono to zkrátka opravdu přes to vyčerpání nešlo, i těch pár hodin běhání po place a hraní si na vojáčky pro nás mělo velký smysl.

Poznali jsme se zase o trochu blíž a z jiných úhlů, přiblížili se k sobě - ač někdy velmi plíživě - i kolegové, kteří se až tak často na projektech nepotkají. Byla to hromada srandy, kopa zábavy a tucet šťastných a spokojených lidí. Takže za nás dobrý! ;) My v New Logicu se prostě umíme bavit i mimo kancelář!

P.S.

Teambuilding jsme absolvovali kousek za Prahou, v aréně Alcatraz, kterou můžeme případným dalším zájemcům jenom doporučit. Vlastní pití s sebou. :)